Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Obsah výstavy



Československé ženy v řadách
Národně osvobozenecké armády Jugoslávie

Zvláštní výjimku mezi našimi ženami sloužícími v armádě v letech druhé světové války tvoří partyzánky v Jugoslávii. Stejně jako ženy u 1. čs. armádního sboru v SSSR i partyzánky v Jugoslávii působily v bojovém pásmu. A právě zde, v řadách Titových partyzánů, jich přes dvacet padlo či zemřelo v důsledku zranění. To samo svědčí o nevšedním nasazení v extrémních podmínkách a obětavosti českých a slovenských žen. Ani v 1. čs. armádním sboru v SSSR nedosáhly ztráty československých žen tak vysokého stavu při jejich větším počtu.

České a slovenské rodiny se usazovaly na území Jugoslávie již od konce 18. století hlavně ve Slavonii, Vojvodině, Bačce a Banátu. Nejvíce Čechů bylo usídleno v okresech Daruvar, Pakrac, Grubišno Polje a Garešnice, Slováci se pak usazovali především ve Vojvodině a Slavonii. Tito krajané si udržovali kulturu a jazyk prostřednictvím tzv. Českých besed, Českých domů, Matice slovenské, knihoven a škol a vydávali své vlastní tiskoviny. V roce 1941, kdy došlo k pádu královské Jugoslávie, žilo v zemi zhruba 30 000 Čechů a Slováků. Také oni se po vzoru národů Jugoslávie zapojili do partyzánského odboje. A nebyli to jen muži, v prvních liniích bojovaly mnohé české a slovenské ženy.

Bezprostředně po vpádu Němců, Maďarů a Italů se živelně utvářely skupinky s cílem bít se s nepřáteli. Již počátky okupace si vyžádaly první ženské oběti. V říjnu 1941 padla Věra Hynková-Vejvodová při střetu s Italy v Gorském Kotoru. Postupem času jednotlivé odbojové skupinky rostly a byly lépe organizovány. Češi a Slováci bojovali v řadách partyzánských jednotek, organizováni v národní samostatnou vojenskou jednotku byli až od května roku 1943.

Tehdy byl v osadě Cikoty ustaven tzv. 1. československý prapor, kde bychom mezi 150 příslušníky nalezli též 23 žen. Z praporu vznikla v říjnu 1943 1. čs. brigáda Jana Žižky z Trocnova a jejím operačním územím byla oblast Daruvarská. Většina dívek z brigády absolvovala zdravotnický kurz a v bojích se tyto ženy uplatnily jako sanitářky a zdravotnice. V nepříznivých horských podmínkách musely podniknout řadu vysilujících pochodů, obstarávaly léky a obvazový materiál a ve stálých lazaretech se staraly o raněné, v případě nebezpečí je samy přenášely do krytů a zemljanek. Mnoho žen a dívek také bojovalo se zbraní v ruce proti fašistickým ustašovcům a nacistům, jiné působily jako spojky a průzkumnice. V listopadu 1944 byla ve Vojvodině ustavena 14. úderná slovenská brigáda, v jejíchž řadách již bylo 92 žen. Celkem tedy bojovalo na straně Titových partyzánů zhruba 120 žen, z nichž 24 padlo.

Účast českých a slovenských dívek na bojích v Jugoslávii jistě patří k těm nejheroičtějším kapitolám našeho zahraničního odboje. Síň slávy věnovanou československým partyzánům v Jugoslávii nalezneme v obci Hostěradice na Znojemsku, kde se po válce usadily četné rodiny našich krajanů z Jugoslávie.

foto
foto
foto
foto
Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ