Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Úvod

Vážení čtenáři,

seznamte se na těchto webových stránkách s dívkami i zralými ženami, které ve druhé světové válce dobrovolně vstoupily do vojenských jednotek. Vzaly na sebe povinnosti vojáka, za války spojené s nesmírným nepohodlím, námahou a nebezpečím ztráty života, aby po boku mužů bojovaly za svobodu své vlasti. Osudy každé z nich byly poznamenány dramatem války. Některé emigrovaly, aby unikly politickému nebo rasovému pronásledování, jiné zastihla válka s rodinou v zahraničí. Do bojujících armád vstupovaly na území Sovětského svazu, Jugoslávie, na Středním východě či v Anglii. (Ženy v domácím a partyzánském odboji si tyto internetové stránky nedávají za úkol zmapovat, to je další velmi široké téma.)

Války vždy přinášely lidstvu smrt, utrpení a zkázu. Za situace, kdy je národům vnucena válka agresorem – a první i druhá světová válka tak rozpoutána byla – je pak pro ně boj se zbraní v ruce jedinou cestou, jak ubránit svou svobodu, existenci, život.

V první světové válce si národy Čechů a Slováků vybojovaly a prosadily po „třistaleté porobě“ znovu svobodu a samostatný stát. Nebyly jediné, které se vymanily z „poddanství“ rakousko-uherské monarchie.

Ve druhé světové válce svou účastí v boji na domácí frontě odboje i na frontách válečných se naše národy významně podílely na vítězství koaličních států nad fašistickými agresory. Bylo národní hrdostí a ctí nečekat, až nám někdo vybojuje znovu svobodu na nelítostném nepříteli, jakým bylo nacistické Německo, ale účastnit se tohoto boje, zařadit se mezi země vítězné a získat právo na odčinění křivdy spáchané na Československu mnichovskou dohodou obnovením republiky v předválečných hranicích. Zřeknutí se mnichovské dohody ze strany států protihitlerovské koalice, které ji podepsaly, nebylo tak jednoduché a jednoznačné, jak by se nám dnes zdálo.

Za druhé světové války bojovali obětavě českoslovenští občané proti nacistickým okupantům své vlasti nejen na domácí frontě odporu, ale jako českoslovenští vojáci na různých frontách – ve vzduchu nad Anglií, v poušti Afriky, na pláních Ukrajiny a Polska, v horách Jugoslávie, na francouzských bojištích, při přímém osvobozování Československa na jeho území. Byli to dobrovolníci, kteří různými cestami opouštěli svou vlast, aby se hlásili do zahraničních československých jednotek nebo vstupovali do spojeneckých armád, byli to naši krajané žijící v zahraničí nebo občané tam v tu dobu pracující.

Mezi dobrovolníky se do vojenských jednotek hlásily i ženy. Do té doby přetrvával ve společnosti názor, že ženám ve válce zbraň do ruky nepatří, že je to v rozporu s posláním ženy jako matky. V první světové válce například ženy působily jako zdravotní sestry Červeného kříže ve vojenských nemocnicích. Nacističtí agresoři však rozpoutali nebývale krutou válku, která ohrožovala samotnou existenci napadených národů, zejména slovanských, považovaných jimi za méněcenné, hned po Židech. Ženy bojujících národů se stavěly vedle mužů a stejně jako oni, ať již na ilegální frontě okupovaných území, nebo na válečné frontě se zbraní v ruce, bojovaly za svobodu své země, proti zlu vyvolanému nacismem, představujícímu největší hrozbu civilizaci a životu. Tak tomu bylo v Sovětském svazu, v Jugoslávii, v Polsku, ve Francii i v dalších zemích bojujících proti nacistickému Německu v Evropě.

České, slovenské, podkarpatoruské, židovské ženy – československé občanky nebo krajanky žijící v zahraničí – se hlásily do našeho zahraničního odboje, do československých zahraničních vojenských jednotek, hlásily se k tradici československých legií v první světové válce. Vstupovaly do jednotek v Sovětském svazu, v Jugoslávii, na Středním východě i v Anglii. Jejich počet, ale i jejich formální zařazení nebo uplatnění u jednotlivých vojenských profesí se v těchto zemích lišily.

Zatímco v SSSR bylo žen přes tisíc a byly řádnými příslušnicemi československých vojenských jednotek – praporu, brigády, armádního sboru –, v Jugoslávii několik stovek českých a slovenských žen bylo příslušnicemi národních brigád – české a slovenské – v rámci Jugoslávské osvobozenecké armády. V Anglii a na Středním východě dosahoval jejich počet jen několika desítek, ženy zde nebyly součástí čs. vojenské jednotky, nýbrž byly zařazeny do anglických vojenských pomocných útvarů jako jejich zaměstnanci. Proto zcela logicky výstava, kterou vám předkládáme, věnuje nejvíce prostoru účasti československých žen v jednotkách v SSSR.

Ženy v armádě umožňovaly uvolnit muže pro boj v prvních liniích. Nahrazovaly muže jako spojařky, zdravotnice na obvazištích přímo na frontě nebo v nemocnicích za frontou, jako obsluha protiletadlových děl a technických služeb na letišti; ženy pracovaly i v polních pekárnách a prádelnách, v opravárenských dílnách atd. Přitom mnohé z nich sloužily v extrémních polních podmínkách, kdy je zapotřebí hodně statečnosti a odříkání. A ony tuto statečnost a nezištnou obětavost bohatě prokázaly. Za to si zaslouží naši úctu i vděčnost. Zaslouží si, abychom na jejich vpravdě průkopnický počin v naší historii nezapomínali. Vždyť můžeme být na ně hrdí a čerpat z nich sílu. I jim patřily za války oslavné výstřely z děl, když moskevské rádio hlásilo podíl naší vojenské jednotky na vítězství v zakončené bitvě, ať to bylo u Sokolova, Kyjeva, Dukly, Bílé Cerkve, Ostravy nebo Olomouce. Také jim patřil díl zásluh na vyhnání německých hord z africké pouště i na tom, že se němečtí nacisté nikdy nemohli cítit pány hrdé, bojující Jugoslávie.

Jak již bývá v lidské společnosti bohužel špatným zvykem, rychle se po válce zapomínalo na jejich zásluhy. Zejména politické důvody někdy vedly k tomu, že účast ve válce měla být nejen zapomenuta, ale i člověku na škodu. Rovněž právo sloužit v armádě těmto ženám bylo po válce přiřčeno až na základě přijatého zákona Národním shromážděním 29. ledna 1947, zákonem č. 14/1946. Zákonná úprava o službě důstojnic, délesloužících a poddůstojnic se však týkala pouze těch žen, které v armádě již sloužily. Jejich příklad ještě nestačil, aby toto právo, sloužit v armádě, bylo přiznáno všem ženám.

Proto chceme připomenout jejich odvážné a obětavé chování v době války, kdy sama existence našeho národa byla v ohrožení. Chceme přispět k poznání méně známých kapitol československého vojenského odboje za druhé světové války.

Chtěli bychom, aby si i současná generace, zejména mládež, mohla říct, že máme na koho být v naší minulosti hrdí.

Mgr. Miroslav Klusák
Mgr. Alena Vitáková

Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ