Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Medailonky / Pišlová (Kvapilová) Marie

Marie Pišlová, provd. Kvapilová

 

umístění / zařazení: zdravotnice, spojařka, 1. čs. samost. polní prapor, 1. čs. arm. sbor v SSSR

datum a místo narození  / datum a místo úmrtí: 18. 11. 1921 Malá Zubovština, okres Žitomír / -

národnost: česká

vyznání: pravoslavné

kmenové číslo, datum a místo odvodu: 9270ž, 23. 7. 1942 Buzuluk.  

hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost: podporučík / podplukovník v. v.

řády, vyznamenání: Čs. válečný kříž 1939 (1943), sovětská Medaile Za odvahu (1943), Sokolovská pamětní medaile (1948)

 

Předválečná léta:

Rodina Pišlových žila v Rusku již od 19. století, kdy do žitomírské oblasti odešel dědeček na carovu výzvu. V roce 1941 se rodiče Marie chtěli vrátit zpět do Čech, jenže místo toho byli všichni, jako státní příslušníci Protektorátu Čech a Moravy, po začátku německo-sovětské války, deportováni do internace v Orankách. Tam se v září 1941 potkali s čs. vojáky, kteří předtím bojovali v Polsku. Již v listopadu 1941 byli evakuováni a sice do střední Asie. Nejprve se zastavili v táboře Akťjubinsk, odkud počátkem roku 1942 pokračovali na pobřeží Kaspického moře. Tam Pišlovi  v r.1942 jako čs. občané , na výzvu v rozhlase, odjeli do Buzuluku.

Válečná léta:

V Buzuluku nastoupil do jednotky otec, jako bývalý ruský legionář. Později podlehl zranění, které utržil ve službě při havarii povozu. Z dcer byla odvedena nejdříve Marie v červenci 1942,  v květnu 1943 její starší sestra Anna (profesí zdravotní sestra ) a  v červenci 1944 její mladší setra Pavlína, která mezi tím dokončila školu. Maminka s Pavlínou byli nejdříve v péči Čs. červeného kříže, sociálního odboru.  Marie absolvovala kurz pro zdravotnice a jako jedna z 38 žen odjela na frontu k Sokolovu. Marie Kvapilová dnes vzpomíná, že cesta na frontu byla vskutku úmorná. K ránu, když se mužstvo ukládalo po propochodované noci ke spánku, sanitářky je všechny obcházely a ošetřovaly odřeniny, otlaky a puchýře.

V bojích u Sokolova byla Marie přiřazena k druhé rotě. Účastnila se protiútoku druhé roty npor. Kudliče na Sokolovo dne 9. 3. 1943 jako zdravotnice. Marie odtahovala raněné z boje spolu s Grétou Goldmannovou. V návrhu na vyznamenání se píše:

„Dne 9.3. při útoku na Sokolovo postupovaly s rotou, poskytly pomoc v prvním sledu při osvětlení za silné palby, 32 raněným. Vynesly všechny z pole i s jejich zbraněmi. Voj. Marie Pišlová (Za bojové zásluhy) svob. Gréta Goldmannová (Za odvahu), Sára Ackermannová (Za bojové zásluhy.), Gréta Olšanová (Za bojové zásluhy).“

Marie Pišlová byla jediná žena, která byla během následujících bojů raněna:

„V Arťuchovce jsme měly u jednoho domu zřízené obvaziště, kam jsme nosily raněné. No a kus od toho obvaziště stál protitankový kanon. Já jsem kontrolovala raněné. Ten kanon dostal najednou několik zásahů a při posledním se mi najednou podlomily nohy.Upadla jsem a tehdy teprve mě rána nad kolenem začala pálit. Měla jsem díru v plášti a rozervanou nohavici vatovaných kalhot a po noze mi tekla krev. Tu střepinu jsem nahmatala a začalo to bolet. Dva dělostřelci mě potom dopravili na ošetřovnu, všichni kolem mě litovali. Vytáhli mi střepinu z rány, ovázali a poslali na praporní ošetřovnu. Děvčata mi našla nějakou hůl a já jsem si vzala své věci a belhala se na obvaziště. Doktor Engel mi to ošetřil, vyčistil a poslal do charkovské nemocnice. Vezli nás tam sanitním autem…“

V Charkově byla sice Marie ošetřena, ale hrozilo jí spolu s ostatními raněnými jiné nebezpečí: jednotky SS, které obkličovaly město. Marie Pišlová byla v nemocnici léčena ještě s ppor. Antonínem Sochorem a jinými raněnými čs. vojáky. Když se obsazení nemocnice německými jednotkami zdálo být reálným, vyzval Sochor ty, kteří mohou chodit, k odchodu z města. Kromě Marie Pišlové odešel ještě vojín Rawek. Cesta ulicemi hořícího Charkova byla vskutku dobrodružnou:

„Nemohla jsem po svém zranění dobře chodit. Rána mi zhnisala a bolela. Jedna sovětská žena, která utíkala se svým třináctiletým synkem z města, nám velmi pomohla. Z jedné strany mě podpírala ona, z druhé její syn.  V Charkově se vyznala, vedla nás postranními uličkami, kde ještě nebyli Němci. Sochor se vždy opatrně podíval za roh, jestli tam nejsou Němci. Když mávl zdravou rukou, šli jsme. Když se vrátil, řekl, že tudy nemůžeme a musíme tu ulici obejít. Tak jsme pokračovali a podařilo se nám z obkličovaného města vyjít. Ušli jsme mnoho kilometrů a došli jsme až k sovětským jednotkám, které se nás hned ujaly. Pak jsem odjela do nemocnice, odkud jsem se po vyléčení opět vrátila ke své jednotce. Sovětská žena mi neřekla, jak se jmenuje, přestože riskovala život svůj i svého dítěte.“

Po návratu z Buzuluku se přesunula do Novochopersku, kde absolvovala kurz pro spojaře. Na frontu ke Kyjevu již odjela jako spojařka a v této funkci zůstala až do konce války. Prošla boji na Dukle, v Machnówce po minometném přepadu i jako spojařka pomáhala sbírat a ošetřovat raněné.

V roce 1945 zastávala funkci radiotelegrafistky velitele spojovací ústředny 1. čs. arm. sboru.

Poválečná léta:

Marie zůstala po válce v armádě jako důstojník z povolání, stala se pobočníkem náčelníka 1. Vojenského okruhu Praha. V roce 1954 byla na vlastní žádost propuštěna do zálohy a ve stejném roce se provdala za kamaráda ve zbrani – Oldřicha Kvapila. Od roku 1968 odešla do invalidního důchodu kvůli svému zranění z války.

Prameny a literatura:

VÚA PRAHA, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru v SSSR.

VÚA, SSSR-II, ČSVJ v SSSR-1.prapor, kart.3, i.č. 28, sign. 12/8, Návrhy na vyznamenání za Sokolovo a doklady k návrhům (nestr.), návrh na vyznamenání pro voj. Marii Pišlovou.

Rozhovor s Marií Kvapilovou.

 Brož, Miroslav: Hrdinové od Sokolova. Praha 2006.

Medailonky statečných – Sokolovo-Kyjev 1943-1998. Napsali: Borský, Karel – Kopoldovi, Bedřich a Jiřina – Kvapilovi, Marie a Oldřich – Petras, Sergej – Šmoldas, Miroslav. České Budějovice 1998.

Pomnim Taranovku i Sokolovo. Vospominanija i dokumenty. Ed.: Marčenko, A.D. Charkov 1986.

Tichá, Věra: Cesty k domovu-1939-1945. Brno 2003.

Tichá, Věra: Po boku mužů. Praha 1966.

Vitáková, Alena: Ženy v řadách 1. Čs. sam. polního praporu. Vznik jednotky v Buzuluku. In: Historie 2006. Sborník prací z 12. Celostátní studentské vědecké konference konané 7.- 8. prosince 2006 v Ostravě. Ostrava 2007.

Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. vydal: VHÚ Praha a VHÚ Bratislava, Praha 2005.

 

 

Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.

Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ