Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Medailonky / Raichlová Věra, provdaná Klabanová, Kubíčková

umístění / zařazení                  vojín - elév, 2. paradesantní brigáda 1. čs. arm.sboru, po výcviku u NT
datum a místo narození                24. ledna 1930 – Břešťany (Zlonice u Slaného)
datum a místo úmrtí                 6.  září 2007  Děčín
národnost                                                       česká
vyznání                    bez vyznání
kmenové číslo, datum a místo odvodu    7.226/ž , 29.02. 1944. Jefremov
hodnost na konci války / dnešní hodnost      vojín /-               


Předválečná léta:
Do čs. vojenské jednotky vstupovaly dobrovolně celé rodiny. Věra  patřila do jedné z takových rodin.
    Věra Raichlová se narodila přesně na den za 10 let po svém bratrovi  Vlastislavovi, v malé vesničce na Kladensku, v Břeščanech. Její otec, Karel Raichl, rodem ze sousední vesnice z Beřovic (1889), italský legionář, tesařský mistr, veřejně činný, byl starostou v této obci, ze které pocházela také její maminka Anna Schořová (1894). Velká krize v třicátých letech postihla i tesařského mistra Karla Raichla, který se rozhodl hledat práci v cizině. V říjnu1931 odejel s celou rodinou za prací do ciziny - do Sovětského Svazu, s roční Věruškou a desetiletým Vlastislavem.
      Otec -Karel Raichl nejdříve pracoval v elektrárně Dněpropetrovsk jako zkušený a zručný tesař. Za nějakou dobu došlo ke stěhování do Moskvy na stavbu moskevského metra. U tohoto podniku byla svým zaměstnancům poskytnuta pomoc a příležitost postavit si domky se zahradou, na předměstí Moskvy zvaném Kljazma.  Vlastislav studoval na na Vysoké škole mechanizaci stavebních prací a malá Věruška chodila do základní školy.

    Po napadaní Sovětského svazu Německem, cizinci, kteří zde žili a pocházeli z nepřátelských zemí, Německé říše (včetně protektorátu Čech a Moravy), Slovenska, Maďarska, byli shromažďováni ve sběrných táborech.
    Po vyhlášení války maminka se synem odjížděla téměř ihned. V další skupině odjížděl otec s Věrou, kterou vyzvedl ze školy, když se vracel ze vzdáleného pracoviště. V táboře, který byl umístěn v Orankách, sjíždělo se  mnoho československých rodin z celého SSSR. V Orankách se již připravovala k odjezdu do Buzuluku  vojenská skupina, kterou přivedl do SSR pplk. Ludvík Svoboda z Polska a která později vytvořila organizační a instruktorské jádro 1. čs. polního praporu v Buzuluku.
    Na výzvu v rozhlase, aby se Českoslovenští občané hlásili do vznikající vojenské jednotky, také rodina Raichlova  se vydala na cestu do Buzuluku, cca 1200 km od Moskvy, za Volhou v Orenburgské oblasti.


Válečná léta:

 Když v únoru roku 1941 přijeli do Buzuluku a celá rodina stanula před velitelem pplk.  Svobodou – vzpomínal již po válce Vlastislav Raichl- otce Karla Raichla přivítal jako zkušeného bratra legionáře, pro maminku Annu se taky úkoly najdou, s Vlastislavem se potěšil, to bude správný voják a Věrušce řekl „No a ty půjdeš do školy“. 

    Rodiče byli zařazeni do Náhradního Tělesa, (později náhradního pluku), kde otec Karel Raichl pracoval v technických službách   Maminka Anna v kuchyni, nejdříve jako civilní zaměstnanec, později, po odvodu v Jefremově jako vojín armádního sboru.. Vlastislav, který prodělal v Buzuluku základní výcvik a důstojnickou školu, se zúčastnil všech bojů - u Sokolova, o Kijev, Západní Ukrajinu až do okamžiku svého těžkého zranění v boji o Duklu, kdy téměř přišel o nohu. Domů se vrátil jako nadporučík.

    Věra, jako všechny děti školou povinné, pokračovala v Buzuluku v ruské místní škole. Všechny  však chtěly jako jejich rodiče, nebo starší sourozenci, být statečnými vojáky. Někteří si připisovali nějaký rok, jen aby byli odvedeni jako „vojíni elévové“-. Také Věra, jakmile v lednu dovršila patnáct let, nechala se odvést do armády. Byla odvedena jako vojín - elév. Bylo to před bojem o přechod Karpat Spolu se skupinou dalších – Věrou Biněvskou, Boženou Fialovou byla zařazena k paradesantní brigádě a prodělala paradesantní výcvik. Tak jako ostatní elévové, s vyjímkou volného skoku s padákem. Vzhledem k svému věku, nepřipadaly v úvahu pro nasazení na Slovensko. Někteří elévové absolvovali ještě další výcvik, např. spojařský a byly zařazeny ke štábním útvarům k telegrafům. Nebyla to pro ně „hra na vojáčky“. Svou službu musely konat zodpovědně, v nepohodlných podmínkách fronty. I když nebyly v první linii, válečné nebezpečí  na ně číhalo .  Válku zakončila Věra jako vojín elév čs. armádního sboru.


Poválečná léta:


Po návratu z války se rodiče Raichlovi usadili v Jílovém u Děčína. Věra demobilizovala, absolvovala obchodní školu, v roce 1948 nastoupila do zaměstnání v zahraničním obchodě, kde uplatnila své znalosti ruštiny. Do svého prvého manželství pracovala na čs. zastupitelském úřadě v Bulharsku. Byla dvakrát vdaná a vychovala   dceru a syna.


Prameny a literatura:

VÚA Praha, seznam příslušníků 1.čs.arm.sboru v SSSR
Vyprávění rodinných příslušníků  a spolubojovníků.

Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.

Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ