Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Medailonky / Kopča (Medencijová) Marie

Maria Kopča provd. Medencijova umístění / zařazení Náhradní pluk v Buzuluku, 1. čs samost. brigáda, telefonistka štábu, jednotka zvláštního nasazení Rudé armády jako radistka datum a místo narození / datum a místo úmrtí Květen 1922, Volovec PR / -- národnost: Rusínská vyznání: Řecko-katolické kmenové číslo, datum a místo odvodu: 3.120/Ž, 15. květen 1943 Buzuluk hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost: podporučík řády, vyznamenání: Československý válečný kříž 1939, Sovětský řád Otěčestvennoj vojny 2. stupně, a další československé a sovětské medaile. Předválečná léta Marie Kopča se narodila v obci Volovec na Podkarpatské Rusi, 9. května 1922 v rodině dělníka. Od Sedmi let chodila do školy, kterou zakončila v roce 1937. V roce 1939 došlo k okupaci Podkarpatské Rusi Maďarskem a Horthyovští četníci zatkli jejího otce. Život za maďarské okupace se stal pro rodinu Marie neúnosným. Marie, které nebylo ještě 18 let, se rozhodla, tak jako mnozí její mladí krajané odejít do Sovětského svazu. To se jí podařilo v prostoru Volovca a Kanori v březnu 1940. Sovětští pohraničníci ji zadrželi a vyslýchali a v Charkově ji odsoudili za nedovolený přechod státních hranic na tři roky v pracovním táboře. Byla odeslána do tábora do místa Poťma v Mordovii za Uralem, kde pracovala dva roky ve velmi těžkých podmínkách. V roce 1943 v lednu ji uvolnili z tábora a odeslali ji do Džambulu v Kazachstánu. Tam pracovala v kolchozu, několik měsíců, za kterých nabrala trochu sil, které ztratila v táboře. „Jakmile jsem uslyšela, že v Buzuluku se formuje československá vojenská jednotka, do které nabírají československé občany, bez otálení jsem se skupinou takových jako já, uvolněných z pracovního tábora, tam vydala.“ Válečná léta V květnu téhož roku 1943, Marie Kopča vstoupila v Buzuluku do Náhradního pluku, kterému v té době velel nadporučík Jaroslav Dočkal. Posléze byla zařazena do 1. československé samostatné brigády. Zúčastnila se bojů o Kyjev, Bílou Cerkev, Vasilkov, a dalšími místy pravobřežní Ukrajiny. V srpnu 1944 Marie byla uvolněna pro jednotku zvláštních úkolů Rudé armády, kde se zaškolila jako radistka pro výsadek do týlu nepřítele s rozvědnou skupinou. „V srpnu 1944 mne a Marii Kalievu pozval k sobě generál Svoboda a nabídl nám, abychom šly na kus radistů. Souhlasily jsme a 28. srpna 1944 jsme letecky z letiště Černovice letěly do Moskvy k vojenskému útvaru č. 14860. Letěly jsme na Kukuruzniku, kolik nás bylo a kdo letěl s námi nevím. Dostala jsem agenturní jméno Leontieva Věra...Bydleli jsme ve vile v lese u Moskvy. Kromě nás s Mari byli ještě dva Poláci a jeden Čech. Jména jsme neznaly. Učili nás Rusové v občanském oděvu a my byly stejně tak v občanských šatech. Mám fotofrafie z té doby i s Marií. Učili jsme se technické složení radiovysilačky zn. „Sever“ , Morseovou abecedu, šifrování a dešifrování. Po skončení kurzu na konci února 1945 jsme byly odeslány s Marií vlakem z Moskvy do Čenstochové. Poněvadž bylo vše utajeno, nic jsme jeden o druhém nesměli nic vědět… Z Čenstochové nás s Marií poslali blíže k frontě, k Vratislavi a tam jsme čekaly na vysazení do týlu.“ Marie v té době měla hodnost staršiny. Ani jedna z Marií nakonec nebyla již vysazena do nepřátelského týlu, protože se přiblížil konec války, kterého se dočkala ve Vratislavi. Odtud byla převelena do štábu 1. československého armádního sboru v Praze. Do civilu odešla v hodnosti podporučíka. Poválečná léta: Po válce ještě v roce 1945 se provdala za poručíka československé armády, krajana Ivana Medencija, který po demobilizaci začal v Brně pracovat na vojenském podniku. Seznámili se v Brně. Marie demobilizovala v roce 1946. V červnu toho roku odjela s manželem do Mukačeva na několik dnů, aby navštívili nemocného otce jejího manžela Ivana. Ale stalo se jim to, co řadě jiných. Během jejich návštěvy Podkarpatská Rus přešla podle mezistátní dohody do Sovětského Svazu, byla uzavřena hranice a oni se již nemohli vrátit. Zůstali na Podkarpatské Rusi – Zakarpatské Ukrajině, kde se usídlili ve Volovém. V roce 1946 se v říjnu Marii narodila dvojčata – děvčata. Po mateřské dovolené začala pracovat v lesním závodě, kde pracovala 10 let. V roce 1957 se přestěhovala rodina Medencijova do Berehova, a za rok na to do Mukačeva, rodiště Ivana. Tam začali oba pracovat na závodě vyrábějícím nábytek. On jako náčelník oddělení zásobovacího oddělení, Marie v oddělení kompletující výrobky a posléze jako laborantka v chemické laboratoři podniku. Zařadila se mezi nejlepší pracovníky podniku a získala řadu vyznamenání. V 1977 roce odešla do důchodu. V 1979 roce zahynula v automobilní havarii jejích dcera Taťána s manželem a Marie začali vychovávat její dvě osiřelé dcerky. Aby rodinu uživil, vrátil se Ivan Medencij znovu do práce, do svého původního závodu, dokud vnučky nevyrostly. Prameny a literatura http://www.vuapraha.cz Osobní dopis Marie Mendeckej panu Václavu Kamenikovi z 2. 7. 2002 Kopie potvrzení od ruských orgánů o její účasti v radiokurzu na její jméno Kopča Marie, dočasná legitimace na agenturní jméno Leontieva V. A. У вери кривавои воины — уроженци Закарпатии -генерали и офицери Чехословацкои армии в боротби з фашисмом — Ужгород Видав. Карпати 2000

Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.

Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ