Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Medailonky / Laštovičková provd. Abrosimova Silvia

 

Laštovičková provd. Abrosimová Silvia


umístění / zařazení: intendance (2 paradesantní brigáda, 1. čs. arm. sbor v SSSR, vojínka, elév NT spojovací rota, štábní rota

datum a místo narození /datum a místo úmrtí : 18.4. 1929, obec Gorki, Moskevská obl. SSSR
národnost: ruská

vyznání: pravoslavné
kmenové číslo, datum a místo odvodu: 6800/ž, 29.01. 1944 Jefremov

hodnost, ve které ji zastihl konec války / desátník

řády, vyznamenání:

 

Předválečná léta
Narodila jsem se v obci Gorki, Moskevská oblast, dnes se obec jmenuje Elektrougli. 18 dubna 1929. Můj otec byl Nikolaj Alelexandrovič Baulin, pracoval jako inženýr na závodě Elektrougli. Maminka Jevgenije Georgievna pracovala na tom samém závodě jako účetmí. V r. 1934 se rodiče rozvedli.a maminka se posléze v květnu 1936 provdala za Čecha Vratislava Laštovičku. Můj otčím Vratislav Laštovička, nar. 1903 přijel do SSSR začátkem třicátých let s bratrem Václavem Laštovičkou v době nezaměstnanosti v Československu. Zpočátku pracoval na výstavbě vodní elektrárny Dněproges a po její dostavby přešel na závod Elektrougli jako inženýr – konstruktér, později jako vedoucí oddělení výzkumu a vývoje až do r. 1939. V červnu 1937 se mi narodila sestřička Olga Laštovičková. Koncem roku 1937, v době represí , byl postižen i můj otčím Laštovička z politických důvodů, v roce1939 byl rehabilitován. V 1939 se naše rodina přestěhovala do města Zaprudnja v Moskevské oblasti, kde do začátku války – napadení SSSR Německem 22. června 1941 - pracoval jako inženýr ve sklárnách. V r.1941, začátkem války pracoval na závodě výroby kovových konstrukcí. Odsud nastoupil jako dobrovolec do Československé vojenské jednotky v Buzuluku 19. února 1942 jako letec-četař. Byl odeslán ve skupině, kterou vedl plk. Berounský do Anglie. 15. května 1942 zahynul na válečné lodi Trinidad torpédované německou ponorkou. In memoriam byl povýšen na poručíka letectva a vyznamenán čs. válečným křížem 1939. Jeho bratr Václav Laštovička nar. 1900, po přechodu do SSSR pracoval v ministerstvu zemědělství a rovněž vstoupil do československé vojenské jednotky v Buzuluku a zúčastnil se bojů o Sokolovo.



Válečná léta

Sylva přišla s maminkou a sestřičkou Olgou do Buzuluku 1942 spolu s Otcem Vratislavem Laštovičkou. Maminka byla zařazena do Náhradního tělesa, pracovala jako švadlena, ve zdravotnictví, v kuchyni, tam kde bylo potřeba. Sestřička Olga byla, jako malé dítě, byla zařazena do dětského sadu nejdříve v Buzuluku, později v Jefremově, kde později pracovala i maminka.

Sylva, jako všechny děti školou povinné, chodila v Buzuluku do školy. Po přesunutí náhradního pluku do Jefremova, přihlásila se do armádního sboru a byla přidělena jako vojín- elév do 2. paradesantní brigády. Prodělala parašutistický výcvik a radiotelegrafický kurs. Instruktorem parašutistického kursu byl ruský důstojník Grigorij Čuchraj, po válce známý kino režisér. Byla přidělena do roty radio-telegrafického spojení při štábu. Velitelem roty byl Slovák Pavol Graus. Válku zakončila v Praze v hodnosti desátnice.



Poválečná léta

Po válce Sylva demobilizovala, rodina se usadila v Jílové u Děčína, absolvovala dvouroční obchodní školu a pracovala jako sekretářka na ředitelství Severočeských elekrostanic v Děčíně. V . 1949 r. se s maminkou a sestrou Olgou vrátily do SSSR. Vystudovala Vysokou školu stavební a pracovala jako inženýr v Institutě generálního plánu Moskvy. V roce 1953 se provdala za inženýra B. Abrosimova a měla s ním dvě dcery. Sestra Olga jako stavební inženýrka, pracovala ve stavební projekční kanceláři, po odchodu do důchodu absolvovala umělecko – pedagogický institut a vyučovala děti výtvarnou výchovu. Provdala se a má jednoho syna, Maminka se již po smrti Vratislava Laštovičky neprovdala, zemřela v r. 1995 ve věku 89 let.
Sylva i Olga žijí jako důchodkyně v Moskvě se svými potomky.



Prameny

Osobní vylíčení osudu rodiny Laštovičkové Sylvou Laštovičkovou – Abrosimovou, květen 2009.

VÚA Praha, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru v SSSR.
Miroslav Brož, Hrdinové od Sokolova

___________________________________________

Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.


 

 

Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.

Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ