Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Medailonky / Cecilie.Vasilina Slivka-ova

Cecilia (Vasilina) Slivka-ová

umístění / zařazení: zdravotní sestra. 3.čs. samostatná brigáda v SSSR

datum a místo narození / datum a místo úmrtí: 10. 1. 1924, Šandrovo -Danilovo, okr. Chust, Podkarpatská Rus / 15. 5. 1992 Buštino Zakarpatská Ukrajina.

národnost: Rusínská

vyznání: řeckokatolické

kmenové číslo, datum a místo odvodu: 548, 14. 7. 1944 v Buzuluku, do té doby u Náhradního pluku jako civilní zaměstnanec v nemocniční prádelně

hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost: /

řády, vyznamenání: V roce 1946 byla vyznamenána medaili SSSR za vítězství nad Německem.


Předválečná léta:

Narodila se v rodině malého rolníka Ivana Slivku. Měla ještě šest sourozenců, tři bratry a tři sestry. Otec zemřel v roce 1939. Byla křtěná Cecilie, ale od mládí ji zvali jen Vasilina.

Po okupaci Podkarpatské Rusi maďarskou armádou přešla koncem roku 1939 do SSSR. Vzdala se sovětským pohraníčnikům, kteří ji předali maďarským žandarům. Ti ji uvěznili v Chustu a fyzicky mučili. Po propúštění z vězení a častečnému zotavení pokusila se o utěk podruhé – 20. února 1941. Tentokrát úspěšně. Při druhém přechodu hranic byla zatčena sovětskými pohraničníky a obviněna z nelegálního narušení sovětské státní hranice. Podle její výpovědi při výslechu,na otázku: "Co jste dělala v Maďarsku?" odpověděla: " Osmiletá jsem šla do školy, učila jsem se dva roky, desetiletá jsem se stala služkou v domě Žida Gejzi Mošilusta v městě Hust, kde jsem pracovala dva roky. Dvanáctiletá jsem šla sloužit do vesnice Pšiskovica k Josefu Kytkovi u kterého jsem pracovala až do přechodu hranic”. a otázku proč překročila hranice, odpověděla: "Protože nám říkali, že v Rusku se lépe žije a pracuje. Od nás již mnoho lidí sem odešlo a další se chystají také odejít.Při hledání lepšího života a práce jsem se rozhodla jít do Ruska”.Mluvila ukrajinsky, česky, rusínsky, maďarsky a částečně německy. 

Vasilina se, jako mnozí její krajané, kteří ilegálně přešli maďarsko – sovětskou hranici, „dopustila zločinu podle čl. 80 UK USSR.”  Na základě tohoto obvinění po tří a půl měsíční vazbě byla odsouzena do nápravného-pracovního tábora na dobu tří let. Podle její výpovědi, byla souzena v Ufě, odkud ji odeslali do pracovního tábora do Kujbyševa, na Krasnou Dolinku, kde si odpykala trest a po propuštění v roce 1942 byla odeslána do Kazachstánu, místo Tambul, kde pracovala v cukrovaru na jeho využití. (Jména osob a názvyý lokalit v soudním protokolú můžou byt skomoleny zapisovatelem).

Válečná léta

V Tambulu se dověděla, že se organizuje československá vojenská jednotka a jako československá občanka se přihlásila dobrovolně na frontu. V Buzuluku ze začátku byla pradlenou ve vojenské nomocnici, zřejmě jako civilní zaměstnanec. V nemocnici získala i znalosti zdravotní sestry. Podle vojenské karty ve VHÚ byla odvedena, 14. 7. 1944.do 3. brigády čs. armádního sboru jako zdravotní sestra. Podle vyprávění syna Volodimíra, byla na frontě na Dukle raněna. Po válce ji vyoperovali úlomek ze zád, ale nemohli ji vyoperovat druhý úlomek z hlavy, aby ji nepoškodili mozek. S 3. brigádou došla Vasilina až do Prahy. Po skončení války, zůstala sloužit v armádě až do 12. 3. 1946, kdy demobilizovala..

 

Poválečná léta

Životní tragické drama jednadvaceti leté Slivkové Cecilie - Vasiliny neskončilo válkou. Na frontě se zamilovala do důstojníka armádního sboru Štěpána údajně Zakolanského, který se po jedné z bitev stal nezvěstný. Vasilina s ním otěhotněla a 8.srpna 1945 porodila syna, pokřtěného v pravoslavném chrámě Cyrila a Metodějě v Praze na památku otce - Štěpán. Po válce, podle dokumentů Vojenského historického archivu v Praze, Cecilia Slivková žila v obci Bohosudově, v Teplickém kraji, kde se nacházela léčebna pro vojenské invalidy Československého armádního sboru

Po té, když demobilizovala, odejela navštívit rodinu na Podkarpatské Rusi, kterou téměř sedum let neviděla. Přesvědčena, že se za několik dnů vrátí, svěřila dítě do péče své válečné přítelkyni.

Na nádraží v Čopu zdřímla a zloději ji ukradli nejen dva kufry s dárky pro členy rodiny (většinou s oděvy a potravinami, kterých po válce v Zakarpatí byl nedostatek), ale také kabelku s dokumenty a vyznamenáním. Státní hranice ve stejné době (po připojení Zakarpatí k SSSR) sovětská strana hermeticky uzavřela. Vasilina bez dokladů nemohla se vrátit k dítěti do Čech. Skutečnost, že ona byla vojínkou československé armády, organizované v Sovětském svazu, a že má dítě v Čechách, ji neuvěřili. 
V Čechách dítě onemocnělo, přítelkyně ho dala do nemocnice a v tu dobu změnila místo společného bydliště.
 Všechny pokusy Vasiliny, bez dokumentů, navázat s ní kontakt přes československé, sovětské orgány a Červeného kříže, byly neúspěšné. Až v roce 1948, díky bývalým vojenský přátelům, Vasilina mohla přijet do Čech. Zjistila, že její syn byl adoptován, noví rodiče odmítli ho vydat do neznámého prostředí — do poválečné sovětské chudoby. Právo bylo na jejich straně a zklamaná Vasilina se vrátila do Hustu bez dítěte.

Nedověděla se, že přivedla na svět syna, ze kterého se stal světově známý kytarista, profesor na Akademii muzických věd Štěpán Rak. Kdo byla jeho biologická maminka se Štěpán dověděl až obě maminky již zemřely.

Cecilie – Vasilina Slivkova, žila v Chustu , pracovala v oděvní fabrice, později jako uklizečka v osmileté střední škole, jako invalida třetí třídy. Založila novou rodinu, měla syna Volodymyra a dceru Ljubu. S věkem se ji silněji ozývaly následky zranění, bolesti hlavy.

Po získání dokladů o účasti ve Sboru generála Svobody, podle svědectví syna, se Vasilina stala váženým člověkem. Při oslavách vítězství ve válce byla zvána na různá setkání, byly s ní činěny různé rozohvory, uděleny medaile, psali o ní v novinách.... Ona sama, podle syna, v místních novinách, čas od času publikovala články a básně. 

V posledních letech žila v obci Buštino.  Tam zemřela dne 15. května 1992. Pohřbena je na místním hřbitově. 

 

 Prameny a literatura:

Zpracováno na základě výzkumné práce Mikoly Mušinky: H r a O s u d u (Český kytarista Štěpán Rak a jeho ukrajinská matka Vasilina Slivková ) – P r e š o v 2 0 1 1 (rukopis).

 

 

 

 

 

 

Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.

Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ