Medailonky / Andresová Pelagie

 

umístění / zařazení: Dětský domov, 1. čs. armádní sbor

datum a místo narození / datum a místo úmrtí :1.12. 1910, Ternovka, Rusko / 12. 6. 1985, Broumov

národnost: Ruská

vyznání: - Pravoslavné

kmenové číslo, datum a místo odvodu: 6.791/ž , 29.1.1944 Jefremov

hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost:

řády, vyznamenání: Čs. válečný kříž 1939, Čs. medaile za chrabrost, sovětská Medaile za pobědu nad Germaniej.

Předválečná léta

Do Buzuluku přišla Pelagie se svým manželem, československým občanem a se svým malým synem. Josef Andres, starší (23. 8. 1899) pocházel z Třebechovic pod Orebem. Vyučený obuvník, vrátil se v r. 1918 z Italské fronty, v roce 1925, v době krize, odešel za práci do Polska, odtud dále do SSSR do Rostovu na Donu, kde pracoval v místním výrobním družstvu. Z toho odešel pracovat do odštěpného závodu ve Stalingradu. Tam se oženil s kolegyní Pelagií, stříhačkou kůže. Postavili si domek a měli syna Josefa ml. (11. 3. 1935).

Válečná léta

Když byl 22. 6. 1941 SSSR napaden Německem, narukoval Josef Andres do Rudé armády a 20. února 1942 pod č. 348 vstoupil jako dobrovolník do 1. samostatného polního praporu v Buzuluku. Josef Andres byl ustanoven vedoucím obuvnické dílny se 12 ševci.

Pelagie Andresová, po práci vykonávala v ulicích Stalingradu hlídky civilní obrany, v noci chodila se synem spát do krytu. Fronta se blížila stále více ke Stalingradu, který byl stále intenzivněji bombardován. Hrozilo obléhání Stalingradu, proto se se synem evakuovala lodí Puškin po Volze do Kujbyševa, kde bylo již čs. velvyslanectví evakuované z Moskvy. Odtud byli velvyslanectvím vlakem odesláni do Buzuluku, kde se setkali s manželem a tatínkem.

Pelagie byla zaměstnána jako civilní zaměstnanec ve vojenské kuchyni, později v prádelně, malý sedmiletý Jozífek chodil do místní školy. Po odjezdu praporu na frontu v únoru 1943, působili oba manželé v Náhradním pluku, který sídlil v Buzuluku a který se koncem r. 1943 přesunul z Buzuluku do Jefremova, kde se formoval 1. čs. armádní sbor a odtud, tak jak postupovala fronta, do Černovic, Humenného, Popradu, Kroměříže a do Prahy. Ještě na Dukle se Josefu Andresovi podařilo odhalit dalekohledem vyzvědačku, která dodávala zprávu Němcům o pohybu našeho vojska.

Pelagie byla v Jefremově 1. ledna 1944 řádně odvedena k 1. armádnímu sboru a zařazena k Dětskému domovu do skupiny pečovatelů. Bylo v něm soustředěno 42 nezletilých dětí rodičů, kteří sloužili v armádním sboru. Říkali jim Svobodovi děti. Mezi nimi byl i devítiletý Jozífek. Pečovalo o ně 12 žen v čele s Jožkou Reicinovou. I tyto děti poznaly dopady války. Ty , které odrostly, byly přijímány jako vojíni elévové. 17. května 1945, rodina Andresova se zúčastnila slavnostní přehlídky v Praze.

 

 

Poválečná léta

 

V červnu 1945 Pelagie i její manžel demobilizovali, usadili se v Broumově. Pelagie nejprve pracovala v závodech VEBA, později v KOOSPOLu Broumov, zhotovovala pouzdra na kružítka.

Její manžel Josef Andres dostal 16. srpna 1946 národní správu obuvnické dílny s obchodem. Tu vedl až do r. 1949, kdy byla zrušena. Přešel do zaměstnání do bavlnářských závodů VEBA, kde pracoval jako řemenář na transmise (převody). A malý Jozífek, po zakončení obecné a čtyřleté měšťanky, se vyučil v závodu TOS elektrikářem. Od r. 1960 až do důchodu v r. 1995 pracoval ve STROJTEXu. v Meziměstí. V r. 1988 se děti Dětského domova Armádního sboru sešly naposled. V r. 1999 daroval Josef Andres ml. uniformu maminky do Okresního muzea v Náchodě. Oba manželé Andresovi byli vyznamenání Čs. válečným křížem 1939, Čs. medailí za chrabrost a sovětskou Medailí za pobědu nad Germaniej.

Prameny

Václav Sádlo, Odboj občanů okresu Náchod v zahraničních pozemních jednotkách (1939 - 1945)

Rozhovor s Josefem Andresem mladším vedla Věra Holubeva.

 

 

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ