Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Medailonky / Čubírková (Demjanová) Anastazie

 umístění / zařazení: spojovací prapor, polní pekárny , 1. čs. armádní sbor

datum a místo narození / datum a místo úmrtí : 15. 03. 1902 / 13. 3. 1994 ve vsi Vrchní Vorota.

národnost: Rusínská

vyznání: Řeckokatolické

kmenové číslo, datum a místo odvodu: 14722 / 15. 07. 1944 / Rovno

hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost: vojín / -

řády, vyznamenání: pamětní medaile se štítkem SSSR

Předválečná léta:

Anastazie Čubírková se narodila ve vesnici Podpolozje v rodině zemědělce. Po provdání za Vasila Demjana, se přestěhovala k němu do vesnice Vrchni Vorota, která leží 7 km od státní hranice s SSSR. Měli spolu 4 děti. Nejstarší Michal se narodil v r. 1921. Po obsazení Podkarpatské Rusi fašistickým Maďarskem v r. 1939, mládenci jeho věku byli povoláni vstoupit do maďarské organizace LEVENTE, kde je nutili k vojenskému výcviku, aby byli připraveni vstoupit do maďarské armády. Proto sedm kamarádů stejného věku, s nimi i Michal Demjan, se rozhodli utéci do Sovětského svazu. Bylo to 31. března 1940.

Den po té, 1. dubna 1940, se tři jejich maminky vydaly za nimi, aby je přivedly zpět domů. Mezi nimi i Anastazie, matka Michala Demjana. Nechala doma tři děti u víry, že se brzy vrátí. Nejstarší dcerce bylo13 let, chlapci 10 a nejmladší dcerce 4 roky. Děti zůstali s otcem.

Tři maminky bez problémů překročily hranice do SSSR ve vesnici Výživ a na území Sovětského svazu se přihlásily u místních vojáků s dotazem, kde by mohly najít své syny. Místo odpovědi byly zajištěny a odvezeny do místní školy.. Tam také byly zajištěni jejich synové. Domů je však, proti jejich očekávání nepustili, ale odvezli je do města Vinnice, kde je za protizákonný přechod hranic z Maďarska odsoudili. Chlapce na tři roky do pracovního tábora - gulagu a ženy na práce na bavlníkové pole do Uzbekistánu.

 

Válečná léta

Teprve v roce 1944, když se dověděla, že existuje československé vojsko, a že bere do svých řad i ženy, se podařilo Anastázii Čubírkové - Demjanové se do něho v Rovně přihlásit. Byla zařazena do polní pekárny spojovacího praporu. Syn Michal vstoupil do čs. armády dříve, již v Buzuluku. Bojoval u Sokolova, kde byl po prve raněn. Po vyléčení v Sovětské nemocnici v Mičurinsku, byl Sověty nějakým omylem odeslán do RA k ženistům, kde se zúčastnil bitvy u Kurska. Tam byl raněn po druhé. Po vyléčení se mu podařilo přesvědčit Sovětské velení, že ho propustili zpět k československému vojsku. Absolvoval boje na Dukle, kde onemocněl na infekční žloutenku. Se synem Michalem se setkala maminka Anastázie až na Slovensku ve Vyšných Hágách, v sanatoriu, kde pokračovalo léčeni nemocných na TBC. On tam byl však přidělen ke strážnému oddílu.

 

Poválečná léta

Anastázie Demjanová se již nemohla dočkat, kdy uvidí zase po pěti letech své děti a manžela. Hned po skončení války demobilizovala, vrátila se na Podkarpatskou Rus k rodině. V roce 1946 se jí narodila ještě dceruška Marie. Syn Michal, kvůli kterému podstoupila tuto dramatickou válečnou pouť, zůstal v Československu, demobilizoval v r. 1947, oženil se a od roku 1961 každým rokem jezdil s manželkou navštěvovat maminku a rodinu na Podkarpatskou Rus. Anastázie zemřela ve věku 92 let 13. března 1994 ve vsi Vrchni Vorota.

 

Prameny :

VÚA Praha, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru v SSSR.

Rozhovor Věry Holubevé s Michalem Demjanem.

 

Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.

Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ