Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Medailonky / Kozáková provd. Kyselová Emilia

Emilia Kozáková, provd. Kyselová

 

umístění / zařazení: spojařka ( ústředna u dělostřeleckého pluku 3. brigády 1. čs. arm. sboru v SSSR )

datum a místo narození / datum a místo úmrtí: 1925, Luck / -

národnost: česká

vyznání:

kmenové číslo, datum a místo odvodu: 9.738/ž, 2. 6. 1944 Kamenec Podolský   

hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost: desátník / kapitán v. v.

řády, vyznamenání: Medaile za službu vlasti (1945), pamětní medaile Za pobědu nad Germaněj (1948), Pamětní plaketa k 50. výročí vzniku ČSR (1968), Pamětní list k 30. Výročí SNP (1974), Pamětní list karpatsko-dukelské operace (1979), Český odznak ústředního výboru ČSBS (1986), Zasloužilý bojovník proti fašismu 2. Stupně (1987), Sovětská pamětní medaile Za odvahu ve Velké vlastenecké válce (1988), Ukrajinská medaile K 50. Výročí osvobození Ukrajiny (1995), Pamětní medaile K 100. Výročí narození maršála Žukova (1996), Pamětní medaile Za dlouholetou a záslužnou práci pro ČSBS – Za vlast a za svobodu (2004)

 

Předválečná léta:

Emilie navštěvovala v rodném Lucku školu a pracovala na rodinném hospodářství. Kozákovi vlastnili mlýn, který jim ve třicátých vyhořel. Když postavili nový, tak jim Sověti poté, když obsadili západní Volyň  v roce 1940,odvezli veškeré stroje, takže bylo pro rodinu velice problematické plnit dodávky.

Válečná léta:

V roce 1944 ukončila Emilie školní docházku, při čemž měla ihned poté odjet povinně na práci do nitra Sovětského svazu, kde měla odklízet sutiny po prošlých bojích. Emilie se tomuto za každou cenu chtěla vyhnout, a proto ihned vstoupila do čs. armády. Po odvodu odjela do Sadagury, kde absolvovala měsíční spojařský výcvik a byla přidělena k 3. brigádě jako spojařka na ústředně. Poté odjela na frontu, kde prožila svůj bojový křest na Dukle, u Machnówky. Později byla stažena do týlu, kde pracovala jako kuchařka u svojí matky Zdenky a sestry Anastazie  Kozákovy, které rovněž vstoupily do armády. Zde si ji jako svojí osobní kuchařku vyhlédli kpt. Steiner a gen.Alfréd Ressel, velitel dělostřelectva,  s kterými došla až do Prahy.

Poválečná léta:

V Praze ještě pracovala v důstojnické jídelně, odkud přešla s celou svou rodinou do Žatce na vojenské velitelství. Zde celá rodina dne 3. 9. 1945 demobilizovala. Celá rodina se pak přestěhovala do Obojkovic u Znojma, kde dostali po Němcích mlýn jako náhradu za ten, který zanechali na Volyni. Mlýn byl po roce 1948 zestátněn.

Emilia se v roce 1950 provdala za Slováka Masláka a odstěhovala se do Krásna nad Kysucou (Slovensko). Později se přestěhovala do Žiliny, kde pracovala jako prodavačka.

Jejím druhým manželem se stal bojový druh a soused z Lucku, Kysela. S ním žila Emilia ve Znojmě, kam se po několika letech strávených na Slovensku vrátila.

Emilia Kyselová chodila dříve často na besedy s mládeží a dnes se angažuje ve Svazu bojovníků za svobodu na Znojemsku.

Prameny a literatura:

VÚA Praha, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru v SSSR.

Rozhovor s Emilií Kyselovou a Anastázií Bartejsovou.

 

 

Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.

Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ