Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Medailonky / Nováková (Hruschková) Markéta-Rita

Markéta-Rita Hruschková, provd. Nováková

 

umístění/zařazení: zdravotnice (1. brigáda 1. čs. arm. sboru v SSSR)

datum a místo narození/datum a místo úmrtí: 17. 2. 1910 Praha-Vinohrady / 10. 4. 1944 Luck (Sadagura?)

národnost: česká

vyznání: římskokatolické

kmenové číslo, datum a místo odvodu: 224/ž, 11. 2. 1942 Buzuluk  

hodnost, ve které ji zastihl konec války/dnešní hodnost: 1944 rotný /kapitán in memoriam

řády, vyznamenání: Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem (1943), Sokolovská pamětní medaile in memoriam (1948)

 

Předválečná léta:

Markéta se narodila v Praze v česko-německé rodině. Povoláním byla bankovní úřednice a pracovala v Českomoravské bance. Po vstupu do komunistické strany však své zaměstnání opustila a stala se z ní revolucionářka. Protože byla znalá cizích jazyků, plnila různé stranické úkoly po celém světě (Čína, SSSR). Archivní dokumentace uvádí, že se před válkou provdala a v Moskvě porodila syna, kterého odvezla domů do Prahy. Když nacisté okupovali Čechy a Moravu, Markéta emigrovala do Polska, přičemž zanechala v Praze svého syna a manžela Jana Nováka.

Válečná léta:

V Polsku se na nějaký čas usadila ve Lvově, kde pracovala jako dělnice v továrně na cigaretový papír, později si našla místo v bance.  Po napadení SSSR (Lvov byl od 17. 9. 1939 okupován Rudou armádou) utíká dále do nitra země. Zůstala v Tambově, kde v místním kolchozu pracovala jako účetní. Když se do Tambova dostala zpráva o vzniku čs. sam. jednotky v Buzuluku, Markéta se tam ihned rozjela. Její příjezd do města Buzuluk se stal legendárním – prý před odvodní komisi předstoupila v ohromném ovčím kožichu a širokých válenkách a snažila se energicky všechny přesvědčit, že jí mohou nějakých těch pár centimetrů do odvodní výšky přidat.

Rita Nováková po odvodu prošla výcvikem jednotlivce a poté byla zařazena do prvního zdravotnického kurzu, který absolvovala na výbornou. Koncem června roku 1942 byla také jednou ze sedmi žen, které byly poprvé v dějinách čs. armády povýšeny na svobodníka. Také dobrovolně chodila na služby v buzulucké nemocnici, když u jednotky vypukla tyfová epidemie.

Na frontu k Sokolovu odjela v hodnosti desátníka jako velitelka zdravotní hlídky u zdravotní čety 1. čs. sam. polního praporu. Na pozicích byla přidělena k 1. rotě npor. Otakara Jaroše a v prvních bojích o obec Sokolovo se vskutku vyznamenala. Pomáhala MUDr. Scheerovi ošetřovat raněné na předsunutém obvazišti. Když se obvaziště stahovalo ze sokolovského kostelíka přes řeku Mžu, Rita Nováková si najednou vzpomněla, že v kostelíku zůstaly obvazy. Běžela zpět, přestože již kostel nebyl chráněn a přinesla pytel s obvazy, dvě zdravotnické brašny a ještě s sebou přivedla jednoho raněného. V návrhu na vyznamenání se ještě uvádí, že se potom do kostela vrátila ještě jednou pro zanechaný materiál. Za toto statečné počínání si Rita Nováková vysloužila čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem.

O její statečnosti svědčí i četné návrhy na vyznamenání:

Praporní zdravotní hlídka v Sokolově, čet. Nováková, svob. Čermáková a svob. Růžičková:      „Počínaly si velice neohroženě, prováděly práci svědomitě za ostřelování německých tanků. Nováková se ještě jednou vrátila na bývalé stanoviště do kostela, aby odnesla inventář, přitom ještě odvedla raněného, kostel tehdy již nebyl chráněn. Nováková chtěla zůstat, ale Dr. Scheer nařídil, aby se stáhli – ona tomu nevěřila, došlo k malému nedorozumění. Když se stáhli, vrátila se ještě jednou. Medaile Za chrabrost.“

„Tento personál praporního obvaziště prokázal vzácnou statečnost a chladnokrevnost. V husté palbě, když nepřátelské tanky pronikly do bezprostřední blízkosti obvaziště, pracovaly s naprostým klidem a pomohly velkému počtu raněných, odsun byl rychlý a beze ztrát.“

Čt. Rita Nováková: „Již před bojem u Sokolova odsunula rudoarmějce, prokázala mnoho obětavosti.“

Čt. Nováková, sv. Růžičková, Čermáková: „Z nedostatku mužstva stavěny i ženy na noční strážní službu, přes den první pomoc raněným rudoarmějcům, pak ustoupili k Sokolovu.“

„Čt. Nováková šla v největší palbě jako spojka k vel. roty do kostela, může-li obvaziště ustoupit. Rozkaz přinesla.“

 

V Novochopersku pracovala Nováková v nemocnici a rekvalifikovala se na chirurgickou sestru. Jako sanitářka se uplatnila ještě v bojích u Kyjeva a za těžkých bojů u Bílé Cerkve. Kromě toho byla činná i ve stranickém vedení.

Rita Nováková zemřela dne 10. 4. 1944 v Lucku (podle Věry Tiché v Sadaguře) kvůli neopatrné manipulaci se zbraní svého druha, Kurta Markuse. Veteránky shodně uvádějí, že Rita Nováková byla duší ženského kolektivu, že dokázala všechna děvčata zaručeně pobavit a naladit na stejnou vlnu. Prováděla celou řadu rošťáren a klukovin a při té poslední – pokusu „ukrást“ nenápadně svému druhovi pistoli – přišla o život.

 

Poválečná léta:

-----

 

Prameny a literatura:

Národní archív Praha, fond Evidence obyvatel, dokumentace k osobě Markéty Hruschkové-Novákové.

 

VÚA Praha, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru v SSSR.

 

VÚA, SSSR-I, Čs. Vojenská mise v SSSR, sign. 22/1/2, Korespondence 3C, 1942-3, Zpráva Heliodora Píky o průběhu náboru z 14. 3. 1942, příloha Seznam žen odvedených k 13. březnu 1942.

 

VÚA, SSSR-II, i.č. 41, sign. 15/5, Čs. jednotka v SSSR-1.sam. prapor,  Praporní rozkaz č. 148 ze dne 25.6.1942.

 

VÚA, SSSR-II, ČSVJ v SSSR-1.prapor, kart.3, i. č. 28, sign. 12/8, Návrhy na vyznamenání za Sokolovo a doklady k návrhům (nestr.), návrh na vyznamenání pro Ritu Novákovou.

 

Rozhovor s Věrou Tichou, Vlastou Pavlánovou a Jarmilou Habrštátovou.

 

Brož, Miroslav: Hrdinové od Sokolova. Praha 2006.

Svoboda, Ludvík: Z Buzuluku do Prahy. Praha 1960.

Tichá, Věra: Čtvrteční vyprávění. Praha 1984.

Tichá, Věra: Po boku mužů. Praha 1966.

Tichá, Věra: Ženy v našich jednotkách v SSSR za druhé světové války. In: Historie a Vojenství IV, 1964.

Vitáková, Alena: Ženy v řadách 1. Čs. sam. polního praporu. Vznik jednotky v Buzuluku. In: Historie 2006. Sborník prací z 12. Celostátní studentské vědecké konference konané 7.- 8. prosince 2006 v Ostravě. Ostrava 2007.

 

Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.

Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ