Československé ženy
Volba jazyka: Česky English po russki
 home page  mapa webu  kontakty

Medailonky / Ondráčková provd. Kuklová Květoslava

Květoslava Ondráčková, provd. Kuklová
 
umístění/zařazení: spojařka (Rudá armáda, 1. čs. arm. sbor v SSSR)
datum a místo narození/datum a místo úmrtí: 19. 3. 1921 Brno-Jundrov
národnost: česká
vyznání: bez vyznání
kmenové číslo, datum a místo odvodu: 3.599/ž, 20. 6. 1943 Novochopersk  
hodnost, ve které ji zastihl konec války/dnešní hodnost:
řády, vyznamenání:
 
Předválečná léta:
Květoslava pochází z Brna. Když jí bylo pět let, odjela s rodinou do SSSR, kde se její otec stal v Kirgizské republice jedním ze zakladatelů družstva Interhelpo. Otec v Interhelpu pracoval jako slévač, matka vysazovala stromky v lesní školce. Květoslava po ukončení školní docházky začala pracovat v textilní továrně.

 

Válečná léta:

Po napadení Sovětského svazu v roce 1941 se Květoslava dobrovolně přihlásila do armády, kde absolvovala kurz pro radiotelegrafisty. Koncem roku 1941 odešla na frontu v řadách dělostřeleckého pluku horského dělostřelectva, které bylo určeno na pomoc pěšákům, kteří měli osvobodit Kerčský poloostrov. Po bojích o město Kerč byli Sověti nakonec z Kerčského poloostrova a Květoslava byla poslána na odpočinek do Tbilisi, kde prošla kurzem pro zaměřovače na těžkém minometu 120 a působila jako zdravotní sestra v jedné nemocnici u Stalingradu. Poté, co se vzdala Paulusova armáda ve stalingradském kotli, se ke Květoslavě donesla informace o existenci čs. vojenské jednotky. Květoslava Ondráčková se rozjela do Novochopersku, kde prošla výcvikem pro spojaře. S 1. čs. sam. brigádou odjela na frontu ke Kyjevu. Prošla boji u Rudy, Bílé Cerekve a Dukly. Konec války ji zastihl v Kroměříži.
Poválečná léta:
Po válce zůstala ještě bezmála rok a půl v armádě. Nejprve sloužila v Praze, později se nechala přeložit do Brna, kde také 30. 11. 1946 demobilizovala. V Brně se seznámila se svým manželem, se kterým se po svatbě odstěhovala do Jevišovic. V Jevišovicích pomáhala založit JZD a pracovala v domově důchodců. Má dva syny a jednu dceru.
Prameny a literatura:
VÚA Praha, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru v SSSR.
A léta běží…Naše Vojsko 1986.
Tichá, Věra: Po boku mužů. Praha 1966.

Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.

Rozesílání novinek

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ