Medailonky / Šimanovská (Holbová) Halina

Halina Šimanovská(Szymanowska), provd. Holbová

 

umístění / zařazení: evidence a odvodní dokumentace (3. oddělení 3. brigády 1. čs. arm. sboru v SSSR)

datum a místo narození / datum a místo úmrtí: 12. 12. 1923 Puława (Polsko)

národnost: česká

vyznání: římskokatolické

kmenové číslo, datum a místo odvodu: 1. 5. 1944 Rovno  

hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost: nadrotmistr v. v./ nadrotmistr v. v.

řády, vyznamenání: čs. medaile Za zásluhy 1. stupně (1947), sovětská medaile Za pobědu Nad Germanii (1948), Dukelská pamětní medaile (1959)

 

Předválečná léta:

Halina se narodila v rodině vysokého polského důstojníka Miecisława Szymanowského a Volyňské Češky Libuše Červené-Szymanowské. Výchovy se Halině dostalo v Lublinu, v klášteře Voršilek.

Válečná léta:

Když začala válka v září roku 1939, otec odešel k polským jednotkám na Balt, kde byl těžce raněn. Byl sice převezen do Anglie, tam však Szymanowski svým zraněním podlehl. Halina odjela s matkou Libuší rychle do Rovna na Volyň, kde žili jejich příbuzní. Tam se Halina učila zemědělským pracem a pomáhala na hospodářství svých příbuzných Lešnerových. Pěstovala angorské králíky a pletla svetry a rukavice. Vzpomíná na řádění banderovců, kteří terorizovali Poláky a Volyňské Čechy.

Když na jaře roku 1944 přišla do Rovna odvodová komise čs. armády , Halina se s maminkou přihlásily. Halina byla odvedena 1.5. 1944. Protože obě dvě uměly polsky, česky a rusky, staly se pomocnými silami v administrativě. Maminka Libuše Szymanowska se stala tlumočnicí u generála Jana Kratochvíla a Halina byla zařazena na 3. oddělení 3. brigády, protože kromě jazykové vybavenosti také uměla psát na stroji. V bojích na Dukle byla při jedné autonehodě zraněna, měla polámaná žebra. Také byla prý v Machnówce svědkem Kratochvílova bleskového sesazení:

„ Byli jsme v Machnówce, celá třetí brigáda. V lesíku čekaly kaťuše, mělo dojít k dělostřelecké přípravě. Nahoře byli Němci…kaťuše nestřílely, protože ty když spustí – to je, jako když uhodí hrom a chvěje se zem. Střelba byla, ale ne tak silná, postupně však zesilovala. Na naší straně byli padlí, ale dělostřelectvo stále mlčelo! Najednou jsem viděla Kratochvíla, jak se k nám blíží. Byl špinavý, za chůze mával rukama, v jedné měl nagan…Koukala jsem se oknem ven a najednou vidím, jak přijel džíp vystlaný červeným sametem. Byl tam nějaký generál a křičel, až se hory zelenaly, že první boj na Dukle je díky němu prohrán. Nato Kratochvíl přišel za námi a říkal: ´Stal se průser. Měly přijet kaťuše a letectvo.´“

Na Slovensku začala na třetím oddělení evidence padlých a Halina v této práci pokračovala až do konce roku 1946. U Liptovského Mikuláše ji chytla bolest zubů a podstoupila trhání dvou zhnisaných stoliček bez jakéhokoliv umrtvení. Vzpomíná, že větší bolest nikdy nezažila.

Poválečná léta:

Halina ještě rok a půl po válce pracovala v Praze-Dejvicích na hlavním štábu při evidenci, demobilizovala 31. 12. 1946.

V roce 1945 se provdala za Ing. Antonína Holbu, který v 3. brigádě působil jako velitel zásobování. Za svědka jí šel gen. Kratochvíl. Halina po svatbě zůstala v domácnosti a vychovala 3 děti. Manžel Antonín byl po roce 1948 vyhozen z armády a byl vězněn několik let na Pankráci, Loretě a v Opavě. Důvody jeho zatčení dodnes Halina Holbová nezná.

Prameny a literatura:

Rozhovor s Halinou Holbovou.

Propouštěcí list nadrotmistra v z. Haliny Holbové.

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ