Medailonky / Kaplanová (Habrštátová) Jarmila

Jarmila Kaplanová, provd. Habrštátová

umístění / zařazení: zdravotnice, spojařka-radiotelegrafistka (1. dělostřelecký oddíl 1. Čs. sam. brigády 1. Čs. arm. sboru v SSSR)

datum a místo narození / datum a místo úmrtí: 7. 4. 1924 Hilbetten (Ústí nad Orlicí)

národnost: česká

vyznání: římskokatolické

kmenové číslo, datum a místo odvodu:  885/ž, 16. 6. 1942 Buzuluk.

hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost: podporučík / major v. v.

řády, vyznamenání: Čs. medaile za chrabrost (1943), Čs. válečný kříž 1939 (1944) a Sokolovská pamětní medaile (1948)

 

Předválečná léta:

Jarmila Kaplanová se narodila v Sudetech u Ústí nad Orlicí, v německé obci Hilbetten. Přestože měla českou národnost, u Kaplanových se mluvilo německy a Jarmila absolvovala německé školy. Rodiče odjeli ve třicátých letech do SSSR, do rostovské oblasti (město Šachty) a Jarmilu vychovávala babička. V roce 1936 si maminka pro Jarmilu přijela a odvezla ji do SSSR. Tam měla v úmyslu po ukončení střední školy studovat v Moskvě tlumočnictví, obor němčina a ruština.

Válečná léta:

Když vypukla v roce 1941 válka, byla s rodinou, jako protektorátní občanka internována. Byla  internována  v různých místech, nejprve byla v Rostovu, pak v Moskvě, následně v Orankách a Akťubinsku. Tam se také v roce 1942 dozvěděla o amnestii a vzniku čs. jednotky. Když se jí Rusové ptali, kam vystavit puťovku, rozhodla se pro Buzuluk, protože v Rostově již byli Němci. Proto se vydala do Buzuluku. Tam byla odvedena a absolvovala kurz pro sanitářky. Přestože měla problém s hnisajícím palcem u nohy (při cvičení jí omrzl a stále hnisal), odjela počátkem roku 1943 na frontu k Sokolovu v řadách zdravotní čety. Na pozicích byla umístěna k 1. rotě npor. Otakara Jaroše jako zdravotní hlídka. Její působení ze dne 8. 3. 1943 bylo oceněno Čs. medailí za chrabrost před nepřítelem.

V Novochopersku absolvovala Jarmila Kaplanová spojařský kurz a jako radiotelegrafistka odjela podruhé na frontu ke Kyjevu. Jejich ešalon byl cestou bombardován, Kaplanová musela ošetřovat tehdy spoustu raněných. Za to, že v bojích u Kyjeva jako radiotelegrafistka předala naprosto bezchybně všechny rozkazy na místo určení, dostala Čs. válečný kříž 1939.

Po vzniku sboru zůstala u první brigády, a sice u dělostřeleckého oddílu. Květen 1945 ji zastihl v hodnosti podporučíka. Její nejlepší kamarádkou byla Danuta Čermáková-Drnková.

 

Poválečná léta:

Po válce absolvovala jako jedna ze 4 žen letecký kurz (spolu s Annou Ptáčkovou, Editou Tobiášovou a Cecilií Maslejovou). Do roku 1946 zůstala v armádě jako důstojník z povolání a byla instruktorem výcviku bezmotorového létání u 2. oblastního velitelství (Brno). Po demobilizaci pracovala jako účetní v textilce v Ústí nad Orlicí a později jako dělnice v Hedvě. Tam také poznala svého manžela, Habrštáta. Měli spolu 4 děti. 

 

Prameny a literatura:

VÚA, SSSR-II, ČSVJ v SSSR-1.prapor, kart.3, i.č. 28, sign. 12/8, Návrhy na vyznamenání za Sokolovo a doklady k návrhům (nestr.).

VÚA Praha, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru v SSSR.

Rozhovor s Jarmilou Habrštátovou ze dne 10. 7. 2007.

 Brož, Miroslav: Hrdinové od Sokolova. Praha 2006.

Tichá, Věra: Po boku mužů. Praha 1966.

Vitáková, Alena: Ženy v řadách 1. Čs. sam. polního praporu. Vznik jednotky v Buzuluku. In: Historie 2006. Sborník prací z 12. Celostátní studentské vědecké konference konané 7.- 8. prosince 2006 v Ostravě. Ostrava 2007.

© 2008 Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války | Všechna práva vyhrazena
Tvorba www stránek WOLFWEB.CZ